Elektrický pohon si neúprosně buduje pozici i ve světě motorsportu. O nadcházejícím víkendu začíná již čtvrtá sezona šampionátu elektrických formulí – formule E. Že jste k ní ještě nenašli vztah?
V prvé řadě jde o alternativu Formule 1 a burácejících spalovacích motorů obecně, která ke svému pohonu využívá čistě elektrickou energii. Celou sérii pod svá křídla pochopitelně přijala Automobilová federace FIA, přičemž ke vzniku šampionátu došlo teprve nedávno – v roce 2014. Možná si v tomto okamžiku právě vy, zarytí fanoušci motorsportu, říkáte, proč by mě tento nový seriál, a vůbec model závodění, měl zajímat?
Již dlouho razíme názor, že v podstatě jakákoli závodní série, je jakýmsi písečkem automobilek, které si na něm zkouší a vyvíjí nejmodernější technologie, které se dříve či později dotknou nás všech. Řeč je pochopitelně o aplikaci těchto technologií do běžného silničního provozu. A i když jde tedy oficiálně o sport, je možné tyto šampionáty vnímat také jako přehlídku automobilek a celkově korporací, které se navzájem předhání v maratónu o primát mezi technologickými velmocemi. Proto, kdo má rád motorsport, ve většině případů jej pak musí zajímat i byznys a nové technologie. A o tom Formule E vlastně je. O moderních technologiích, byznysu a v neposlední řadě pohonu budoucnosti.
To si již uvědomuje velká spousta lidí a je to cítit z rostoucího zájmu. Velký boom Formule E zažívá jak mezi automobilkami, lidmi z oblasti motorsportu, tak i širokou veřejností. Lze to doložit na příkladech. O vstup do Formule E se hlásí Porsche, Mercedes, Ferrari, Audi a další. Také není bez zajímavosti fakt, že jeden ze současných týmů spoluzakládal držitel filmového Oscara Leonardo DiCaprio (Venturi Formula E). Další zase vznikl pod rukama inovátora a velkého vizionáře Sira Richarda Bransona (DS Virgin Racing Team).
Takže pakliže vás už tedy odpovědi na úvodní otázku neodradily a naopak ve vás evokují rostoucí zájem o podrobnější informace, je důležité zmínit něco málo o tom, jak vlastně vypadá formule E z té technologické stránky, a popřípadě kdo do samotných vozů usedá. Na startu každé sezóny je 10 týmů, z nichž každý do závodního víkendu vstupuje se dvěma piloty a čtyřmi vozy (proč, to vysvětlíme zanedlouho). V premiérovém ročníku se stáje utkávaly ve stejných monopostech, které byly dodávané společností Spark ve spolupráci s Renaultem, nicméně od druhé sezóny si již týmy mohou svá šasi vyvíjet samy, jako je tomu v případě Formule 1.
Veškerou elektroniku do aut dodává McLaren Electronics a baterie pak pochází od Williams Advanced Engineering. Když se to poskládá dohromady, chybí už jen pneumatiky, jež zajišťuje francouzská firma Michelin. Dostáváme se nyní do bodu, proč tedy musí týmy disponovat čtyřmi vozy, když vlastně mají jen dva piloty. Důvod je prostší, než by mnozí čekali. Zkrátka a jednoduše technologie elektrického pohonu, a spolu s tím přidružených akumulátorů Williamsu, je prakticky stále v počátcích svého vývoje a jejich plný potenciál zatím stále nebyl naplno probádán. Vzhledem k tomu nedokáží tyto baterie svou kapacitou obsáhnout délku celého závodu a jezdci tak musí v jeho průběhu přesedat z jednoho vozu do druhého. Mimo jiné jim to nařizují i pravidla. To vše by nicméně s počátkem páté sezóny mělo být rovněž minulostí.
Co se samotných výkonnostních proporcí aut týče, vozy pro tuto chvíli ani zdaleka nedosahují rychlostí odpovídající vozům Formule 1. Dokáží vyvinout maximální rychlost okolo 240 km/h, což se na druhou stranu, s přihlédnutím na fakt umístit tratě do center velkoměst, někdy jeví jako naprosto šílené.
Prestiž, kterou si za premiérové 3 sezóny Formule E vydobyla, je v dnešním světě obdivuhodná. Sport je to svými rozměry naprosto unikátní, inovativní a rozhodně jej už nyní lze řadit mezi globální. Svědčí o tom i obsazení v jednotlivých monopostech (i když o tom někteří mohou žhavě diskutovat a nesouhlasit). Každopádně s šampionátem elektrických formulí se pojí jména jako Senna, Prost nebo Piquet. Samozřejmě jde o syny nebo synovce nositelů těchto slavných jmen.
Dalšími závodníky, už například protřelými i z prostředí Formule 1, jsou Sébastien Buemi, bývalý závodník Toro Rosso (akademie Red Bull Racing), Jean-Éric Vergne (naposledy testovací pilot Scuderia Ferrari a rovněž bývalý pilot Toro Rosso), Nick Heidfeld (BMW Sauber F1), Jérome D’Ambrosio (Lotus), Lucas di Grassi (Virgin Racing) a další. Neznámými jmény rozhodně nejsou ani André Lotterer (WEC LMP1), Neel Jani (WEC LMP1) a jiní.
Zajímavou, už trochu nakousnutou otázkou, jsou destinace, kde a kdy se tyto závody pořádají. Vzhledem k „zelené“ povaze ePrix (oficiální označení závodů) se mohou tyto akce uskutečnit na místech, kde by to za normálních podmínek bylo nemyslitelné. Snahou pořadatelů je proto takzvaně přinést Formuli E až k divákovi do „obýváku.“ To znamená do center velkých měst, kam je snadné se dopravit z jakéhokoli bodu bez pomoci vlastního motorového prostředku jen s využitím městské dopravy. Mnohdy taktéž výhradně elektrické. Jezdí se například vedle dominant Londýna, Říma, Paříže, po letišti v Berlíně, dále mimo Evropu v Hong Kongu, Santiago de Chile a dalších místech.
Přidruženou a neméně zajímavou otázkou je časové měřítko sezóny. Ta se na rozdíl od seriálu klasické Formule 1 rozpíná v úseku od prosince (novinka pro nadcházející sezónu) do zhruba konce července. Předcházející ročníky vycházely na období školního roku, nicméně mezi jednotlivými podniky vznikaly velké prodlevy, kolikrát delší i jak jeden kalendářní měsíc, proto ředitelství rozhodlo pro 2017/18 závody více natěsnat.
V neposlední řadě podstatnou informací je i stručná zmínka o pravidlech. Detailnější náhled pod odstavce jednotlivých regulí si dovolíme nechat na jindy. Takže jak se vlastně závodí? Formát závodního „dne“ je zcela odlišný oproti jiným sériím. ePrix se jezdí netradičně v sobotu, aby se pořadatelé vyhnuli běžným nedělním velkým přesunům národů. Ve skutečnosti jsou do jednoho dne vměstnány všechny jízdy: tréninky, kvalifikace i závod. Tréninkové segmenty jsou přitom jen dva – první pětačtyřicetiminutový a druhý třicetiminutový.
Následuje odpolední kvalifikace, do které jezdci vstupují ve čtyřech skupinách po pěti. Pořadí je pro první závod sezony určeno losem a po zbytek sezony jsou piloti zařazeni podle průběžného pořadí šampionátu. Každá ze skupin má na dráze vyhrazený čas v podobě šesti minut. To je vlastně jen jedno měřené kolo s výkonem 200 kW. Nejrychlejších pět napříč všemi skupinami pak jede jeden po druhém v superpole. Nejpomalejší na trať vyráží jako první. Za pole position se nadále udělují tři mistrovské body. Závod se jede zhruba 3 hodiny po kvalifikaci a start probíhá z pevných pozic, přičemž jak už bylo zmíněno, tak se vyznačuje povinným pitstopem pro výměnu aut. Před závodem je oznámen vítěz ankety FanBoost: tři nejlepší z veřejného hlasování fanoušků dostanou pro závod navíc 100 kJ extra výkonu. Boduje se stejně jako ve formuli 1: 25, 18, 15, 12, 10, 8, 6, 4, 2, 1. Vítěz pole position získává 3 body a majitel nejrychlejšího kola závodu další 2.
Pro vysvětlenou, FanBoost je anketa fanoušků, kteří dávají hlas pro svého nejoblíbenějšího pilota. Začátek hlasování nastává 6 dní před závodem, ale končí až šest minut po startu samotného závodu (dříve se vítězové vyhlašovali po kvalifikaci). Jezdci, kteří získali FanBoost, jej mohou využít až ve druhém autě. Hlasovat lze přes Instagram nebo Twitter použitím hashtagu #FanBoost #JménoPilota.
