Bývalý pilot F1 David Coulthard je jednou z největších celebrit na galavečeru Zlatého volantu, který se koná ve čtvrtek 22. února. Jeho sportovní i mediální úspěchy jsou široce známé. Méně však jeho neuvěřitelný únik ze spárů smrti. Tento příběh vám nyní nabízíme. Na jeho konci nepochybně uznáte, jak šťastní můžeme být, že je tu David Coulthard pořád s námi.

Sezona formule 1 ročníku 2000 měla 17 závodů a první tři závody se jely v Austrálii, Brazílii a San Marinu. A všechny vyhrál Michael Schumacher s monopostem Ferrari F1-2000. S přehledem se tak ujal vedení průběžného pořadí Mistrovství světa a David Coulthard byl po zisku 4 bodů za třetí místo v San Marinu až sedmý. Pak ale přišla Velké cena Velká Británie a druhé Coulthardovo vítězství na domácí půdě, které jej raketově vyšvihlo na druhé místo v šampionátu. V té době asi nemohl Coulthard zažívat šťastnější období. Na programu byly závody v Barceloně, na Nürbirgringu a pak především velká cena v Monaku, kde Coulthard bydlel.

V úterý 2. května 2000 se David Coulthard přesouval domů z britského Farnborough do francouzského Nice, hned vedle Monte Carla. Do Farnborough pro něj z Manchesteru přiletěl soukromě objednaný letoun Learjet 35A britské společnosti Northern Executive Aviation. Na palubě kromě pilota a co-pilota byli David Coulthard, jeho tehdejší přítelkyně, svého času americká modelka Heidi Wichlinski a osobní trenér Andy Matthews. Plus pes.

Po hodině cesty ale letadlu vysadil ve výšce 12 kilometrů levý motor. To samo o sobě není problém, protože stroj byl vybaven dvěma motory Garrett TFE731-2-2B od americké firmy Honeywell International. S jedním motorem se dá letět, ale z takové výšky s řídkým vzduchem začal stroj klesat do hustější atmosféry. Pilot dle předpisů zažádal o nouzové přistání na francouzském letišti Lyon Satolas, 20 kilometrů východně od Lyonu, historického města ve středo-východní Francii a hlavní město regionu Auvergne-Rhône-Alpes. Mělo jít o procedurální záležitost, protože i s jedním motorem je malý americký stroj Learjet pro 7 lidí schopen letu a přistání. Jak se ale ukázalo, kapitán letadla situaci nezvládl.

“Bude to znít divně, ale zneklidněný jsem nebyl,” vzpomíná zjevně přeživší David Coulthard. “Měl jsem dokonce pocit, že pro to ani není logický důvod. Pořád nám fungoval jeden motor. Dokonce jsem se ještě ve výšce stromů snažil své spolucestující uklidnit. ‘Hej, je to už jen 15 metrů. I kdybychom havarovali, měli bychom to zvládnout.’ Jen o pár sekund později se to obrátilo ve velmi špatný vtip.”

Přistávací dráha nouzového letiště měla 4 kilometry na délku a 45 metrů na šířku, tedy prakticky stejně, jako hlavní runway ruzyňského letiště, dokonce o 250 metrů delší. Jenomže pilota zradila disciplina, které je společná jak pro letectví tak formuli 1: aerodynamika. Jakkoli v letectví je aerodynamika využívána zcela odlišně než ve formuli 1, úroveň znalostí v obou oborech musí být špičková.

Letadlo s pilotem F1 Davidem Coulthardem přistávalo jen s jedním funkčním motorem, a to na pravé straně stroje. Letoun je tak poháněn mimo svou podélnou osu – má tendenci se stáčet doleva. Tuto nerovnost lze vyrovnat jinými aerodynamickými funkcemi letadla. Jenomže krátce před dosednutím na runway kapitánův kolega upozornil, že je jejich letoun příliš nízko na to, aby dosáhl začátku přistávací dráhy. A tak kapitán, dle závěrečné zprávy z neštěstí zjevně ovlivněn stresem způsobeným vysazením levého motoru, prostě ‘přidal plyn’. Jenomže tím, že na výkonu přidal jen jediný fungující motor na pravé straně, dostal letadlo do nechtěné levé zatáčky těsně před dosednutím na zem. Přišlo nevyhnutelné: levé křídlo letounu se dotklo země a v důsledku toho i špička letounu, ve které seděli oba piloti. Ti hned po nárazu do země zemřeli.

Jako zázrakem ale přežili pasažéři ve druhé části letadla: David, přítelkyně Heidi, trenér Andy, a také pes Moody.

“Dotek křídla o zem nasměroval nos letadla tamtéž,” vzpomíná David Coulthard. “Oba piloti dostali přímý náraz. Viděl jsem, jak se předek oddělil od zbytku letadla. Tělo jednoho z pilotů bylo nalezeno pod trosky letadla. Vůbec si nepamatuji na žádný hluk. Heidi se pokusila otevřít dveře ve své blízkosti. Jenomže venku už šlehaly plameny, a tak jsem navrhl vylézt otevřeným předkem letounu. Andy vyšel jako první, já šel za ním, abych pomohl Heidi ven. Byl jsem podivně klidný. Pamatuji si, jak jsem se přes rameno díval na trosky letadla a pomýšlel: ‘To bylo těsné. Jak se teď dostaneme domů?'”

Podle Coulthardových pozdějších výpovědí bylo zřejmé, že pilotům letadla nebylo žádné pomoci. Zpráva z vyšetřování dochází k závěru, že kapitán letu byl pod stresem nejen z důvodu selhání levého motoru, ale také kvůli údajně divným zvukům motoru pravého. Po vyhlášení nouzového stavu museli piloti navíc třikrát měnit frekvenci pro komunikaci s pozemní službou řízení letového provozu. Naposledy tři a půl minuty před havárií. I když si vyšetřovatelé myslí, že to nehodě nijak nepřispělo, uznávají, že letadlo v nouzi má být ponecháno na stejné komunikační frekvenci od začátku krize.

Na příčinu selhání levého motoru francouzští vyšetřovatelé nikdy pořádně nepřišli. Že byla příčinou havárie ztráta kontroly nad letounem poháněným jedním motorem, je ze zprávy zřejmé. Za selháním motoru stojí porucha jednoho z ložisek. Co je ale příčinou tohoto selhání, to se vyšetřovatelům zjistit nepodařilo. Zpráva ani nenabízí popis toho, že by se o to nějak moc snažili.

David Coulthard o tři dny později usedl do kokpitu McLaren MP4-15 / Mercedes 3.0 V10 při GP Španělska a dojel na stupně vítězů za kolegou Mikou Häkkinenem. A měsíc po leteckém neštěstí vyhrál Velkou cenu Monaka 2000. Mentální a psychická síla takového člověka je obdivuhodná. Ostatně, na dotaz, jak jej havárie letadla ovlivnila, tehdy David Coulthard odpověděl:

“Budu totálně otevřený a upřímný. Jestli mě to nějak ovlivnilo, tak sám nevím jak. Co k tomu mohu říci? Umřeli tam lidé. Já přežil. Opravdovou tragédií byla smrt manželů a otců. Mohu to nějak změnit? Určitě ne. Měl bych nějak změnit vztah k létání? Nemám. A jako pilot formule 1 si stejně nemohu volit, jestli budu nebo nebudu létat. Co se stalo, stalo se. Tak to je. Já vyrůstal ve strachu z příšer, které mě budou vláčet skotskou vesnicí Twynholm, kde jsme žili. To mě děsilo. Bývalé přítelkyně se schovávaly za dveřmi a dělali na mě “baf!” To mě strašilo.”

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Sdílej

Sdílej s přáteli.