Zlatý volant vznikl jako ryze domácí anketa, která dlouhé roky postrádala ambice dobýt mezinárodního věhlasu. Přesto se tu a tam objevil při slavnostním vyhlášení zahraniční host. Nebylo jich mnoho, ale některá jména stojí za připomenutí. Připomeňme si alespoň nejvýznamnější osobnosti.

již začátkem osmdesátých let se při anketě Zlatý volant objevil první zahraniční partner. Vyžadovalo to hodně diplomatických jednání, ale už při 6. ročníku v Bulharském kulturním a informačním středisku v Praze se poprvé vyvěsila vlajka společnosti Elf. Ta se při akci objevila ještě v několika dalších letech.

Koncem roku 1990 probíhala velmi intenzivní jednání s firmou Philip Morris, přesněji se zástupci její značky Marlboro. Ti měli zájem přivézt na velkou televizní show šampiona Ayrtona Sennu. Termínová kolize bohužel plány zhatila. Ze zdravotních důvodů se nakonec musel omluvit i další slavný jezdec F1 Clay Regazzoni. Přesto v první řadě hlediště v Paláci kultury nebyla nouze o známé tváře.

Poprvé od premiérového ročníku 1976 přijala pozvání paní Eliška JunkováKhásová (16. 11. 1900 – 5. 1. 1994, Praha). Jedna z nejslavnějších žen v historii automobilového sportu zde osobně posvětila záměr pořadatelů zavést od následujícího ročníku Cenu Elišky Junkové. Byla to jedna z posledních akcí tohoto druhu, které se paní Eliška zúčastnila. Vždyť jen o pár dní dřív oslavila kulaté devadesáté narozeniny!

Vedle paní Elišky zaujal místo úspěšný německý závodník Bernd Schneider. Ve F1 byl činný v letech 1988 až 1990, jezdil s vozy Zakspeed a Arrows. Ze 34 pokusů se nicméně dokázal jen devětkrát kvalifikovat, jinak ztroskotával již v kvalifikaci nebo dokonce předkvalifikaci. Nevyjel si ani bod a nejlépe dojel dvanáctý ve Velké ceně Německa 1988 a USA 1990. Pro československé fanoušky motoristického sportu to však byla vítaná příležitost přivítat aktivních jezdce F1.

Do hotelu Harmony ve Špindlerově Mlýně dorazil v roce 1994 jeho úspěšnější kolega Thierry Boutsen. Belgičan svému koníčku obětoval i studium inženýrství. V roce 1980 v ME F3 třikrát vyhrál a celkově obsadil za Michelem Alboretem druhé místo. Postoupil do F2 a v sezoně 1982 v ní obsadil třetí příčku. Současně testoval pro tým Spirit monopost F1. Premiéru ve F1 si odbyl ve VC Belgie 1983 ve voze týmu Arrows. Ve stáji zůstal čtyři roky, mnoho úspěchů však neposbíral. Vše se změnilo po přestupu k Benettonu před sezonou 1987. O rok později už měl na kontě pět třetích míst a v celkové klasifikaci se dostal na čtvrté místo. Potom ho zlákal do svých služeb Frank Williams, jehož auta s motory Renault se ukázala být skutečně konkurenceschopná. Boutsen to dokázal triumfy ve VC Kanady a Austrálie, pokaždé na mokru. Celkově z toho bylo páté místo. V roce 1990 dosáhl svého asi nejslavnějšího vítězství, když na Hungaroringu vydržel neskutečný tlak Ayrtona Senny. Přesto na konci roku musel uvolnit místo Nigelu Mansellovi. Dohodl se s Ligierem, byl to ale krok špatným směrem. F1 opustil v roce 1993. Rok poté přijel do České republiky na slavnostní vyhlášení Ford Fiesta Cupu a Zlatého volantu.

V prosinci roku 2000 se na Zlatém volantu objevila další hvězda první velikosti. Pozvání do Paláce Žofín přijal Jonathan Palmer. Bylo to v době, kdy s ním manažer Antonín Charouz jednal o startem talentovaného Jaroslava Janiše v Palmerově formulovém seriálu. Pozoruhodné je, že slavný britský jezdec po promoci na univerzitě v Brightonu pracoval nejprve jako lékař v Londýně. V té době se začal věnovat závodění. Roku 1981 vyhrál britskou F3, v roce 1983 mistrovství Evropy formule 2.

V letech 1983 až 1989 byl přihlášen do 88 VC F1, do čtyř se však nekvalifikoval a VC San Marina 1985 se nezúčastnil. Získal dohromady 14 bodů, nejlepším umístěním bylo čtvrté místo z Austrálie 1987. Řídil vozy stájí Williams, RAM, Zakspeed a Tyrrell. Roku 1984 vyhrál s Janem Lammersem závod MS sportovních vozů 1000 kilometrů Brands Hatch. A v roce 1985 obsadil druhé místo ve 24 hodinách Le Mans s Porsche 956 GTi. Po ukončení aktivní činnosti pracoval jako televizní komentátor pro BBC. Na tomto postu nahradil zesnulého Jamese Hunta. V roce 1998 založil seriál Formula Palmer Audi, jehož se Jarek Janiš později zúčastnil. V současnosti stojí Jonathan Palmer v čele společnosti MotorSport Vision, jež vlastní britské okruhy v Brands Hatch, Snettertonu, Oulton Parku, Cadwellu a Bedfordu. Jeho syn se rovněž prosadil až do F1

Největší slávu ve čtyřicetileté historii zažil Zlatý volant v roce 2001. Zásluhou Pavla Turka, manažera týmu McLaren za značku West, se podařilo zajisti účast Miky Häkkinena na slavnostním vyhlášení v Paláci Žofín. Ve spolupráci s Českou pojišťovnou a firmou Reemtsma se podařil opravdu nevídaný kousek. Dvojnásobný mistr světa přijel do Prahy pouhých pět týdnů po ukončení kariéry ve F1. Byla to událost, na jakou se nezapomíná. Narychlo muselo dojít ke změně termínu slavnostního vyhlášení, aby se termín přizpůsobil časovým možnostem slavného Fina. Proto se jedinkrát v celé historii uskutečnil Zlatý volant už v listopadu a začátek byl 22. 11. 2001 posunut na 16:15 hodin.

Návštěva jednoho z nejlepších závodníků historie vyvolala obrovský zájem. Palác Žofín se musel neprodyšně uzavřít před náporem fanoušků. O účast na slavnostním večeru projevila zájem celá řada osobností. Mimo jiné také pět ministrů v čele se Stanislavem Grossem a Petrou Buzkovou. Pracovníci Paláce Žofín dodnes vzpomínají, jak během jediného dne zabušila na dveře šestkrát během jediného dne ochranka (pokaždé jiná), aby budovu prohlédla od sklepa po půdu.

Mika Häkkinen se závoděním začal v roce 1973 na motokárách. Roku 1987 přestoupil do formule Ford 1600, v níž na první pokus získal najednou tři tituly – finský, švédský a norský. Britskou F3 vyhrál v roce 1990. Téhož roku se v Makau poprvé utkal s Michaelem Schumacherem, po vzájemné kolizi odstoupil. Roku 1991 ho angažovala stáj F1 Lotus. Premiéru měl ve VC USA ve Phoenixu, z níž odstoupil pro poruchu motoru. Vrchol kariéry prožil ve stáji West McLaren Mercedes. V letech 1999 a 2000 získal po velkých soubojíchc s Michaelem Schumacherem dva tituly mistra světa. Celkem vyhrál 20 velkých cen F1, kromě toho získal 26 pole position a zajel 25 nejrychlejších kol. V lednu 2017 si vzal svoji dlouholetou přítelkyni, Češku Markétu Kromatovou, s níž má tři děti. V současnosti žije ve Švýcarsku.

V roce 2005 se v rámci slavnostního večera poprvé vyhlašovaly výsledky nové fotografické soutěže Zlaté oko. Každoročně vyhodnocuje nejlepší snímek, pořízený českým fotografem při motoristických závodech po celém světě. Těžko bylo možné pro premiérový ročník najít lepšího předsedu poroty, než Rainera W. Schlegelmilcha. Německý fotograf, specializující se na motoristický sport, patří v tomto oboru k největším osobnostem. V roce 1964 otevřel vlastní studio pro fotodesign a reklamní fotografii ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho snímky se začaly objevovat v renomovaných časopisech. Pracoval pro významné zákazníky – Philip Morris, Mobil, Shell, Ferrari, Red Bull, Mercedes nebo BMW. V průběhu let se v jeho archivu shromáždilo 470 tisíc diapozitivů nebo digitálních snímků, k tomu je třeba připočíst 15 tisíc černobílých fotografií. Jen záběrů Michaela Schumachera pořídil přes 30 tisíc. Jeho specialitou jsou tzv. Zoom Shots, fotografie pořízené dlouhým časem a zaostřené pouze na jediný bod, obvykle jezdcovu přilbu. Zbytek je, dle jeho vlastních slov, „barevná rychlost“. Zúčastnil se více než 600 velkých cen F1. A jednoho Zlatého volantu, při němž předal historicky první cenu Zlaté oko.

Také jubilejní 40. ročník ankety Zlatý volant si zasloužil účast výjimečného hosta. Znovu se jím stal Mika Häkkinen, který se tak po patnácti letech vrátil do Paláce Žofín. Byla to nejlepší tečka za čtyřiceti úspěšnými ročníky ankety. A zároveň start nové etapy, vedoucí k získání většího mezinárodního věhlasu.

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Sdílej

Sdílej s přáteli.