Po devíti letech se znovu dočkal nejvyššího ocenění v anketě Zlatý volant motokrosový závodník a účastník dálkových rallyových soutěží Martin Michek. V kategorii Zlatá řídítka se radoval z premiérového vítězství v roce 2012, letos přidal druhý triumf za rok 2020. Veřejnost i odborná porota se shodly na tom, že Martin byl v uplynulé sezoně naším nejlepším závodním jezdcem na motocyklu. Převzetí ceny v sídle Autoklubu ČR 18. února se ale nemohl osobně zúčastnit, své profesionální povinnosti plnil v té době ve Spojených arabských emirátech. Nechyběl ve startovním poli úvodního závodu Dubai International Baja, který je součástí FIM Bajas World Cup 2021. A byl to jeho další výrazný úspěch v letošní sezoně. Po desátém místě v nejtěžší rally světa Dakar, která se letos jela v Saudské Arábii, přivezl nyní z Dubaje stříbro za celkové druhé místo.
Martina se nám podařilo vyzpovídat alespoň na dálku. V následujícím rozhovoru se podělil o své zkušenosti a postřehy vnímané ze sedla soutěžního motocyklu.
Letos jste získal svá druhá Zlatá řídítka, v historii zároveň jako jeden z mála offroad jezdců. Očekával jste vítězství? Co myslíte, že Vám k němu dopomohlo?
Byl jsem mile překvapen, že i offroadová část motoristického sportu má hodně fanoušků, kteří zaznamenali můj posun. Myslím si, že k úspěchu hodně přispěla skutečnost, že v loňském roce jsem se umístil na třetím místě mezi nováčky na rally Dakar, což je bezpochyby nejtěžší závod světa. Dlouho jsem bojoval o nejlepšího nováčka roku a 13., 14. místo v celkovém hodnocení. Zabrzdil mě ale technický problém. V předposlední etapě mi kousek před čerpací stanicí došel benzín. Ale hodně lidí vnímalo, že jsem se téměř po celý závod držel vpředu. Navíc jsem v té sezoně přidal třetí místo v posledním závodě evropského šampionátu v motokrosu. Svou roli nejspíš hrálo i mé zranění, kdy řada lidí ocenila, že jsem nevzdal boj o sport a vůbec o svůj život. Za mě to byl krásný rok, který mi přichystal něco nového, ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova. Vážím si toho, že k mému zisku Zlatých řídítek přispěla velkou měrou veřejnost za podpory odborné poroty složené z motoristických novinářů. Jsem moc rád, že se mi podařilo vyhrát a myslím si, že jak já, tak ostatní nominovaní jezdci jsme měli našemu sportu co nabídnout.
Co uděláte pro to, abyste si došel pro Zlatá řídítka i za letošní sezonu?
Tak hned zkraje letošního roku jsem navázal na loňské úspěchy jedním z nejlepších historických výsledků na Dakaru. Po 23 letech jsem se jako další Čech vešel do TOP 10 v celkovém pořadí, a vyrovnal tak nejlepší umístění tuzemského motocyklového jezdce v historii tohoto nejobtížnějšího dálkového závodu na světě. To považuji za něco unikátního, což se běžně nestává. Formu jsem pak potvrdil druhou příčkou v úvodním závodě světového šampionátu Baja. To považuji za vydařený start k tomu, abych se ve svých disciplínách posunul zase o něco vpřed. Budu se snažit překvapovat a dosahovat co nejlepších výsledků. To mě, doufám, dostane znovu do hry o Zlatá řídítka, případně se podaří úspěch z loňské sezony zopakovat i letos. Ale konkurence mezi domácími motocyklovými jezdci je obrovská, a tak to nebude vůbec nic jednoduchého.
Jaký je váš letošní závodní program?
Letos už mám za sebou nejtěžší a nejdrsnější závod světa, jímž je rally Dakar. Skončil pro mě nebývalým úspěchem, a to desátým místem celkově a druhou příčkou v kategorii netovárních motocyklů Superproduction. Mám rozjetý šampionát Baja, kde chci bojovat o zajímavá umístění, potažmo o ta nejvyšší. Kde mě pak ocení nejvíce fanoušků, je určitě motokros, což je má dlouholetá parketa. Opět chci uspět v nejprestižnější třídě MX1 našeho národního šampionátu. Takže kalendář je hodně objemný a pestrý, fanoušci motoristického sportu se mají na co těšit. Dám do toho zase maximum.
Dlouho se věnujete motokrosu, v němž jste zaznamenal výrazné úspěchy doma i ve světě. Jak se liší fyzická příprava na motokros a na dálkové závody?
Motokros je pro mě srdcovou záležitostí. S ním jsem vyrůstal, je se mnou po celou dobu mé kariéry. Jsem dvojnásobným vicemistrem světa, čtyřnásobným evropským šampionem, domácí mistrovství jsem vyhrál osmnáctkrát, z toho pětkrát v řadě za sebou v nejprestižnější kategorii MX1. Motokros i dálkové závody se podle mě dobře doplňují. V případě Dakaru je potřebná rychlost, kterou trénuji v motokrosu, v motokrosu pak vytrvalost, kterou si zase osvojuji na Dakaru. Fyzickou přípravu jsem pak doplnil o vytrvalostní tréninky sestávající například z chození po horách.
Existuje v dálkových soutěžích týmová výpomoc mezi jezdci? Pomáháte si? Konzultujete jednotlivé body soutěže?
Všichni jezdci se dostávají do situací, kdy pomoc ostatních účastníků soutěže je to nejcennější, s čím se potkáte. Musím říci, že solidarita skutečně funguje. Příkladem je Libor Podmol, jemuž poskytl kolo Roman Krejčí. Na dálkových soutěžích vládne rodinná atmosféra. Na druhé straně projevuje se pochopitelně i rivalita. Někteří závodníci, kteří se perou o nejvyšší příčky, po sobě často jdou a bojují do posledního dechu. Každý chce být co nejlepší, ukořistit nejlepší umístění. Jsme ale komunitou, v tom je to nádherné. Po každé etapě si jezdci povídají, svěřují se se svými zážitky a zkušenostmi.
Máte připravený plán, pokud motorka vypoví službu uprostřed pouště? Třeba jak přečkat noc na poušti?
Na to, že se něco může stát, nikdo nechce pomyslet. Protože pokud to zažijete, je to vždy improvizace všeho možného. Záleží na tom, koho potkáte, co seženete. Pokud je to větší problém, například právě zástava motoru, tak nemáte-li za sebou tým, jezdce, který jede na vás a potřebný díl či díly vám poskytne, tak je to zpravidla konec v soutěži. Nicméně menší opravnou sadu, která je povinná, si vezeme. Vedle šroubováku či kleští zahrnuje i třílitrovou zásobu vody, světlice, lampičku, zrcátko, zapalovač nebo deku právě pro případ nutného přenocování v poušti. Ale sada pomůže jen v případě drobných a menších závad. Pokud za vámi nikdo z týmu nepřijede a nedá vám potřebný díl, tak prostě končíte.
Co všechno s sebou vezete na motorce na rychlostní zkoušku? Náhradní díly? Potraviny?
To je krásná otázka. Nějaké náhradní díly s sebou skutečně vezeme. Ale jen minimum. Máme v motorce různé úkryty, jako že si namotáme americkou pásku, kdyby bylo třeba něco slepit nebo rychle něco přitáhnout. Vozíme také zdrhovací pásky za korunu, ty přitáhnou úplně všechno. Kde je nějaká skulina, tam nacpeme spojkovou nebo brzdovou páčku nebo zadní pedál. Víc se toho ale nedá, maximálně nějaké hadičky na přepouštění benzínu, kdyby náhodou vypověděla službu čerpadla, tak abychom vytvořili bypass. Ale na motorku a do kapes se nám toho opravdu moc nevejde, snad ještě potraviny, tedy energetické a výživové doplňky. Jinak je to improvizace. Pokud se stane nějaký větší defekt, tak záleží na tom, jak si poradíte, kdo vám co přímo na místě poskytne.
Potkáváte se na trati RZ například přímo s kamiony? Pokud ano, kdo má z koho větší respekt?
Také hezký dotaz. Mně se to naštěstí ještě nestalo. To je totiž to nejhorší, co vás může potkat. Když vás kamion předjede, tak za ním nic nevidíte. Prekérka také je, když třeba spadnete za dunou. Pokud jí v té chvíli zdolává kamion, tak on musí jet naplno, aby dunu přejel. Pokud jste přesně za hřebenem té duny, jezdec v kamionu nemá šanci vás vidět. To může skončit velkým karambolem samozřejmě s těmi nejhoršími následky pro vás. Ale není to chyba toho kamionu. I když jsou vozidla vybavena různými výstražnými systémy, které by měly upozornit například právě na překážku včetně ležícího jezdce, není to stoprocentní. Takže určitě větší respekt mají motorkáři, protože kamion jen tak nezastavíš.
