Historie ankety

Zrození Zlatého volantu

 

Bylo to ještě v dobách, které drtivá většina současných závodníků zná jen z vyprávění. Vrcholnými šampionáty byly seriály Poháru míru a přátelství pro jezdce spřátelených zemí. Jen pár vyvolených se mohlo občas vydat i na Západ a udržovat tím kontakt se světem. Ostatní hloubali v dílnách nebo na schůzích automotoklubů, jaké by to bylo, kdyby…

Na území Československa vycházely pouhé čtyři motoristické časopisy. Především týdeník Svět motorů se všeobecnými informacemi ze světa automobilů i motocyklů, který vycházel v nákladu přes 350 000 výtisků. Bylo to víc, než dnes mají všechny motoristické časopisy dohromady za celý měsíc! Měsíčník Automobil byl ryze odborným titulem zaměřeným na techniku. A další měsíčník Motoristická současnost – Za volantem paradoxně skloubil tématiku bezpečnosti silničního provozu s rizikem motoristického sportu. Na Slovensku vycházel čtrnáctideník Stop, který se snažil obsáhnout všechno dohromady.

Šéfredaktorem Motoristické současnosti byl novinářský matador Miloš Kovářík, který nepřestával udivovat nevysychajícím proudem dobrých nápadů. Když začal s vyprávěním svých historek, poslouchali byste až do rána, což se také nejednou stalo.

Pánové, to vám byla ženská…,“ zahajoval zpravidla své zážitky z lázní. A pánové, včetně soudruha ředitele a soudruha náměstka, seděli bez mrknutí oka a naslouchali jeho peprnějšímu hrabalovskému podání prožitých historek. Určitě špetku nebo víc přikrášlených, ale na tom tenkrát ani trochu nezáleželo.

Miloslav „Miloš“ Kovářík časopis založil a do rodného listu vepsal datum 1969. Dostal nápad zkřížit nevýraznou přílohu Světa motorů pod názvem Motoristická současnost s titulem Za volantem. Vznikl zvláštní hybrid, který si však mezi čtenáři získal velkou oblibu. Koncem sedmdesátých let se ve vydavatelství Magnet dopracoval k nákladu 110 000 výtisků měsíčně a takzvanému stop stavu papíru. Tento pojem si dnes žádá vysvětlení. Papír pro časopisy byl totiž na příděl. A protože titul pro motoristy nepatřil mezi politicky ani strategicky preferované, nedočkal se zvýšení limitu ani při téměř nulové remitendě. Nepomohlo ani to, že jeho vydavatelem byl Vládní výbor pro bezpečnost silničního provozu ČSR.

„Pochopte, soudruzi, že jedině tak dosáhneme svého cíle,“ obhajoval svoji rafinovanou strategii Miloš Kovářík. „Když chceme, aby řidiči četli výchovné články o bezpečnosti silničního provozu a o našich milionářích, musíme tuto část obsahu zabalit do atraktivního čtení o formuli 1 a motoristickém sportu!“

Zbývá ještě dodat, že v těch letech se slovo milionář v českém prostředí používalo výlučně k označení profesionálního řidiče, který ujel se svým autobusem nebo nákladním automobilem přes milion kilometrů bez nehody! A byli to páni řidiči, kteří byli patřičně hrdí na svoji profesi.

Miloš Kovářík byl významnou osobností československé motoristické žurnalistiky. Přátelil se s mnoha špičkovými závodníky v čele s Eliškou Junkovou, k jejímž devadesátým narozeninám později vydal knížečku Královna volantu. Pravidelnými hosty byli v redakci například jezdci, kteří se proslavili i v jiných profesích: výtvarník Theodor Pištěk, konstruktér Václav Král, herec Luděk Munzar, koumák Petr Bold a mnozí další. Svým názorem jako obvykle přispěl Petr Haura. Z nejrůznějších diskuzí se poté zrodil báječný nápad: odměňovat nejlepší automobilové závodníky sezony nějakou cenou. Aby ji mohlo pořídit vydavatelství Magnet, muselo se podle tehdejších předpisů jednat o výsledek čtenářské ankety. A tak se v půli roku 1976 zrodil Zlatý volant. V červencovém vydání magazínu byli čtenáři seznámeni s novým záměrem a způsobem hlasování.

Vybrat kategorie nebylo nijak složité. Nejpopulárnější byly v Československu automobilové soutěže. A druhý vítěz musel vzejít ze společného hodnocení závodů automobilů na okruzích a do vrchu. Těžko se dal vymyslet lepší název než Zlatý volant. Návrh na podobu trofeje vytvořil šperkař Rudolf Sochor z uměleckého družstva Granát z Turnova. Ve stejné podobě a ve stejném městě se volanty ze zlata vyrábějí dodnes.

První z dlouhé řady trofejí se předaly v Mototechně v Praze na Jarově. Pozvání přijala také Eliška Junková, která přesně o půl století dřív dosáhla svých nejlepších výsledků. Začala se psát dlouhá a úspěšná historie ankety Zlatý volant.

 

ZE ZASEDAČEK DO HOTELŮ

Zlatý volant patří k nejstarším anketám v České republice. Mezi těmi, které po dobu své existence nezměnily název ani podobu trofeje, dokonce nemá konkurenci. Ani po čtyřiceti ročnících neztratil nic na svém lesku. Spíš naopak. Připomeňme si teď jeho výjimečnou čtyřicetiletou historii. Na jejím začátku byly samozřejmě jen velmi skromné akce.

Původně čtenářská anketa Zlatý volant se zrodila ve Vydavatelství Magnet, které mělo ve svém bohatém portfoliu mimo jiné motoristické časopisy Svět motorů a Motoristická současnost – Za volantem. Ve druhém z nich, v měsíčníku věnujícím se do značné míry motoristickému sportu, anketu založil šéfredaktor Miloslav Kovářík. První informace se objevila v červencovém vydání časopisu v roce 1976. Přes sto tisíc čtenářů v něm šéfredaktor informoval o novém nápadu. A také o způsobu, jakým mohou rozhodnout o držitelích prvních trofejí. Nikoho ani nenapadlo, že jich měo být víc než dvě – pro nejlepší jezdce v rallye a na okruzích.

Ceny pocházely z dílny výtvarníků družstva umělecké výroby Granát v Turnově. K jejich předání se využily reprezentativní prostory servisu Mototechny v Praze na Jarově. Pro premiérový ročník bylo symbolické, že laureáti představovali zcela odlišné generace závodníků. Vladimíru Hubáčkovi bylo sice „teprve“ čtyřiačtyřicet let, ale právě se loučil s úspěšnou kariérou rallyového jezdce. Jeho protějšku Zdeňku Vojtěchovi bylo pětadvacet. Stal se mistrem republiky v závodech do vrchu třídy A2 do 1300 cm3, ale nejlepší výsledky ho teprve čekaly. Rozhodly o tom hlasy 11 126 čtenářů.

V Mototechně na Jarově byla při příležitosti slavnostního vyhlášení otevřena výstava obrazů motocyklů, automobilů a letadel malíře profesora Vladimíra Bidla a fotografií Antonína Bahenského. Výstavu navštívilo přes 8000 návštěvníků, ale předání trofejí probíhalo bez účasti veřejnosti. Oba závodníci ceny převzali z rukou podnikového ředitele vydavatelství Magnet Otakara Gembaly a šéfredaktora pořádajícího časopisu Miloslava Kováříka. Ceremoniál probíhal za účasti mnoha novinářů a fotografů. A zúčastnila se ho také legendární Eliška Junková-Khásová. Aby bylo tematické náplni časopisu učiněno zadost, zároveň byl odměněn Karel Landovský z ČSAD Česká Lípa za ujetí dvou milionů kilometrů bez nehody.

    

Na počátku ankety – v letech 1976 až 1979 – platilo kontroverzní pravidlo, že každý jezdec může Zlatý volant vyhrát jen jednou. V rallye byli za tu dobu oceněni Vladimír Hubáček, Václav Blahna, Svatupluk Kvaizar a Leo Pavlík, v závodech na okruzích a do vrchu Zdeněk Vojtěch, Petr Martinovský, Karel Jílek a Václav Lím. Čtenáři však zahrnuli redakci množstvím nesouhlasných dopisů. Nevadilo jim, že hlasování bylo platné jen s kupóny vystřiženými z časopisu. Podle názoru převážné většiny čtenářů by zrušení pravidla lépe vystihlo poslání ankety – vybrat toho skutečně nejlepšího. Redakce se k jejich názoru přiklonila a v roce 1980 původní omezení padlo. Byl to také poslední ročník, jehož výsledky se vyhlašovaly v zasedací místnosti vydavatelství. Přišla nová éra. Anketa začala putovat po republice a následujících osmnáct ročníků se uskutečnilo pokaždé někde jinde.

Od druhého ročníku měl organizační zajištění ankety na starost sportovní redaktor Petr Dufek. Počátkem osmdesátých let začal hledat možnosti, jak z vnějších zdrojů financovat honosnější slavnostní vyhlášení. V roce 1981 se ještě uskutečnilo v Praze na Můstku, ale za peníze Bulharského kulturního a informačního střediska. Zároveň se poprvé objevil zahraniční partner – francouzská olejářská firma Elf. Její představitel Franҫois Magdalena přivezl plný kufr motoristických suvenýrů a také cenné dárky – luxusní hodinky pro každého ze tří vítězů. Ano, není to chyba. Od 6. ročníku přibyla kategorie autokros jako odraz obrovské popularity a skvělých výsledků československých reprezentantů. Během předešlé noci se nad naším územím přehnala sněhová bouře a přívaly sněhu – kupodivu – pozdržely jen soutěžáka Leoše Pavlíka. Když přijel, bylo po vyhlášení… Pořadatelé i pracovníci televize však měli pochopení, a proto se vyhlášení jedinkrát v historii opakovalo. Tentokrát už v kompletní sestavě a se vší parádou.

Daňové předpisy tehdy výrazně zvýhodňovaly zemědělce. Družstva mohla pro své členy připravit večer, na kterém se nemuselo šetřit. Petr Dufek se proto vydal přímo k těm nejúspěšnějším – za předsedou Františkem Čubou do JZD Slušovice. Na osobní schůzku s významnou osobností předrevolučního Československa nikdy nezapomněl. Trvala přesně patnáct minut, jediná věta se nezopakovala dvakrát a vše bylo dojednané k oboustranné spokojenosti. Zlatý volant poprvé opustil Prahu a vydal se do jednoho z center automobilového sportu – na Gottwaldovsko. Vstříc vyšlo JZD Slušovice, které svůj příkladný vztah k motorismu tentokrát vyjádřilo pořádáním celé akce. V krásně vyzdobeném sále kulturního domu v Lukově připravili slušovičtí pořadatelé ideální prostředí pro setkání stovky přátel motoristického sportu.

Časopis poprvé uveřejnil seznam jezdců, kteří v sezoně dosáhli nejlepších výsledků, aby měli čtenáři usnadněný výběr. Zároveň přidal nepříliš šťastnou novinku: jezdec může vyhrát jen jednou za tři roky!  Zlaté volanty předali ředitel Vydavatelství Naše vojsko (dříve Magnet) plukovník Vladimír Němeček a Miloš Kovářík. Další hodnotné ceny přidaly JZD Slušovice, Barum Gottwaldov a Rudý říjen Otrokovice. Zástupce firmy Elf pan Franҫois Magdalena předal cenu Spolujezdci roku. Zároveň se zrodila nová tradice. Slavnostního vyhlášení se účastnila řada bývalých vítězů. Zábava potom dlouho do noci pokračovala v hotelu Družba v Gottwaldově, kde byla poprvé uspořádána také autogramiáda předních jezdců.

V roce 1983 došlo k dalšímu rozšíření ankety, které Petr Dufek znovu prosadil s argumentem, že by se neměly přehlížet výborné výsledky motokáristů. Největší zásluhu na tom měl samozřejmě evropský šampion Milan Šimák. A ten se také podle očekávání stal prvním držitelem motokárové trofeje. Zlatý volant pro rallye věnoval Oldřich Kotvald, ředitel Správy pro dopravu MV ČSR. Okamžitě byla také zrušena novinka, že jezdec může vyhrát jen jednou za tři roky. Ohlas čtenářů redakci znovu přesvědčil o chybném kroku, proto se vrátila k předchozí variantě: Zlatý volant mohl vyhrát kterýkoli závodník bez ohledu na to, kolikrát zvítězil v minulosti. Poprvé v historii ankety se objevil partner jednotlivé kategorie.

AMK Svazarmu Báňské stavby Most byl pořadatelem slavnostního vyhlášení ankety Zlatý volant v roce 1984. V předvečer akce se uskutečnila beseda s hornickou mládeží, které se zúčastnili čs. reprezentanti Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge, Miroslav Lank, Milan Šimák, Jiří Sedlář a Jiří Bartoš. Slavnostní vyhlášení před zaplněným sálem Kulturního domu v Mostě mělo příjemnou atmosféru, která ještě gradovala při posezení závodníků v hotelu Murom. Účastníci se shodli, že viděli dosud nejlepší vyhlášení. Skvělou náladu měl zejména Miroslav Lank z Barum týmu Gottwaldov, jehož vítězství v kategorii rallye bylo pro všechny velkým překvapením. První ze svých šesti volantů převzal Jiří Sedlář z týmu JZD Lukov.

Putování po zemědělských družstvech pokračovalo na jižní Moravě. AMK Znojmo společně s JZD Mír Práče připravily v roce 1985 nezapomenutelné vinařské vyhlášení v Těšeticích u Znojma. V jubilejním 10. ročníku se prosadil už sedmý okruhový jezdec, když Antonín Charouz získal první ze svých pěti prvenství. Svatopluk Kvaizar si třetí Zlatý volant zasloužil za velmi cenné celkové prvenství v Poháru míru a přátelství. Pátou autokrosovou trofej převzal už čtvrtý úspěšný reprezentant. Motokárista Jiří Sedlář po převzetí ceny prohlásil: „Musím se rozhodnout, takže s motokárami už asi skončím.“ Neměl pravdu. Jezdil dál. Za zmínku stojí také udělení dvou cen Čin roku. Jednu dostali Rudolf Chlad se spolujezdcem Hynkem Středou, kteří při Rallye Šumava vyprostili z havarovaného vozu posádku bratří Smolíků. Druhou Petr Bold, autor nové konstrukce řízení automobilu pro invalidy.

Další ročník uspořádalo JZD Sedmihorky ve starobylém prostředí zámku na Hrubé Skále. V celé historii ankety to byla zcela výjimečná atmosféra umocněná skvělým moderátorským výkonem televizního komentátora Jaroslava Suchánka. A vešla do historie. Poprvé a zatím naposled vyhrál jeden jezdec dvě hlavní kategorie zároveň. Jiří Sedlář potřetí za sebou ovládl motokárovou kategorii a poprvé získal nejvíc čtenářských hlasů také mezi jezdci rallye. V závodech motokár se stal v Itálii vicemistrem Evropy. Fanoušky potěšil také skvělým druhým místem v Rallye Barum. Do výsledků ankety se promítla zejména jeho obrovská popularita. Vždyť až za ním skončil v kategorii rallye například Ladislav Křeček, jehož šesté místo v absolutním pořadí Rallye San Remo bylo nejlepším umístěním českého jezdce v poválečné historii! Ve stejné soutěži skončil Svatopluk Kvaizar devátý. Svůj jediný volant si ze zámku odvážel Oldřich Vaníček, pro něhož to byla odměna za tituly mistra ČSSR v závodech na okruzích i do vrchu ve třídě A do 1300 cm3. Díky tomu odsunul na další místa Zdeňka Vojtěcha a Miroslava Adámka.

JZD Solnice u Rychnova nad Kněžnou bylo pořadatelem v roce 1987. Z prvního vítězství se radovali Vlastimil Tomášek a Bohumil Křesťan. Moderátorem večera byl zkušený motoristický televizák Vladimír Dolejš. V dalším roce se jelo do Pardubic na pozvání Jiřího Nováka, předsedy JZD Svítkov. Popáté v řadě (a bohužel naposled) ovládl kategorii motokár Jiří Sedlář. Dalším historickým zápisem byla první asistence krásné dívky při předávání trofejí. Závodníky doprovázela první Miss Motorismu Stáňa Miňovská.

Skončila éra zemědělských družstev a jejich skvělé pohostinnosti. Zlatý volant zamířil na pozvání Vítězslava Klímka, šéfa Propagteamu a rallyového spolujezdce, za Valachy do Vsetína. Čtvrteční večer 7. prosince 1989 se však výrazně lišil od původních plánů. V Praze to vřelo, umělci vyhlásili stávkovou pohotovost a zrušili svá vystoupení. Nejčastějším tématem diskuzí byla i mezi závodníky tehdejší politická situace ve vztahu k motoristickému sportu. Vyjádřili se k ní i někteří držitelé trofejí.

„Když už nám nikdo nepomůže, neměl by nám ani bránit. Rád bych měl možnost po dvaceti letech závodění jezdit volně po evropských tratích. A chtěl bych s sebou brát ty, které bezprostředně pro úspěšné starty potřebuji,“ zasnil se Milan Šimák. Leo Pavlík věcně dodal: „Měla by se zvýšit obtížnost a sportovní hodnota našich soutěží, aby byly srovnatelné se zahraničními a po naše jezdce nebyl přechod tak náročný.“

Časopis Motoristická současnost nový šéfredaktor Petr Dufek přejmenoval na Motor. Při vzpomínce na šestinásobného držitele zlaté trofeje Jiřího Sedláře slíbil, že od příštího roku se bude udělovat Cena Jiřího Sedláře pro nejlepšího jezdce do 30 let. Činem roku na místě ocenil čtyři světové rekordy Jaroslava Kunského, které vytvořil v polovině září v Mostě s tříkolkou Cyclear B3 s motorem 350 cm3.

Hodně se diskutovalo také o výsledcích, protože celá řada jezdců dosáhla v sezoně výborných výsledků. Leo Pavlík se stal absolutním mistrem ČSSR, jeho konkurent Pavel Sibera z AZNP Mladá Boleslav startoval s favoritem a vyhrál třídu N do 1300 cm3 v britské RAC Rally. Ivo Polášek byl zase nejlepší v Poháru Mitropa. Vyrovnané to bylo i na okruzích. Antonín Charouz byl mistrem ČSSR na okruzích a druhý v kategorii ME v závodech do vrchu. František Vojtíšek se prosazoval na stupně vítězů v Evropském poháru tahačů a Miroslav Adámek obsadil skvělé druhé místo v Interserii. Autokrosař Jaroslav Hošek byl mistrem ČSSR a třžetí v Evropě, Bohumil Křesťan se stal vicemistrem Evropy.

Rokem 1989 skončila úvodní historická etapa ankety Zlatý volant. Po celou dobu byla úzce spojená s časopisem Motoristická současnost – Za volantem, později pod názvem MOTOR. Pro všechny československé závodníky se stala vítanou příležitostí ke společnému setkávání. Ze dvou základních kategorií se postupně rozrostla na čtyři, aby mohla komplexně odrážet úspěchy československého motoristického sportu. Od 2. ročníku se zároveň předávala cena Spolujezdec roku a ve většině ročníků se udělovalo ocenění Čin roku.

Za prvních 14. ročníků získal Jiří Sedlář šest trofejí, Leo Pavlík čtyři, Zdeněk Vojtěch, Svatopluk Kvaizar a Antonín Charouz tři. O třináct titulů Spolujezdec se podělilo deset různých navigátorů! Občas se měnila pravidla, ale od všech snah o jakákoli omezení v počtu vítězství se naštěstí rychle upustilo.

Zlatý volant měl nastartováno a jeho zakladatel Miloslav Kovářík mohl v klidu odejít do důchodu. Na jeho židli usedl Petr Dufek. Jako sportovní redaktor měl k anketě velmi blízko a v následujících letech dělal se svým týmem vše pro to, aby nadále rostla a zvyšovala prestiž.

 

POUŤ Z PALÁCE DO PALÁCE

Nová doba přišla i na anketu Zlatý volant. Podnikatelská lavina ničila vše staré a vznikal jeden nový projekt za druhým. Už nešlo jen o získání prostředků na pohoštění, Zlatý volant se musel postavit na vlastní nohy, aby prokázal další životaschopnost. A dokázal to způsobem nevídaným – první porevoluční ročník zůstal dodnes nepřekonán.

Boj o přežití sváděly i časopisy. Svět motorů platil krutou daň. Náklad mu klesal tak jako ostatním titulům. Největší ránu mu však zasadila sama redakce, když v revolučním nadšení přeběhla pod Autoklub ČR. Dosavadní vydavatelství se nevzdalo a na trhu válčily dva Světy motorů: ten původní pod názvem Nový Svět motorů, ten nový pod titulem Svět motorů AČR. Okolnostem tohoto souboje bychom mohli věnovat všechny zbývající stránky. Aby ten starý „Nový“ přežil, rozhodlo se vydavatelství Magnet Press (dříve Naše vojsko) v rámci záchranné operace převést redakci měsíčníku MOTOR do týdeníku Svět motorů. A šéfredaktor Petr Dufek si s sebou vzal i svůj Zlatý volant.

Ale to už trochu předbíháme, protože 15. ročník ankety se uskutečnil ještě pod magazínem MOTOR. Najednou neexistovaly žádné zábrany, bláznivým nápadům se meze nekladly. Jeden z nich se zrodil i při jednom z mnoha setkání Petra Dufka s Antonínem Charouzem. Znělo to jednoduše: Uspořádat zábavnou show, jaká tady ještě nebyla! Do realizace se redakce pustila ve spolupráci s Motorsport Rally Racing Teamem Praha. Najaly se největší hvězdy. Námět vypracoval Jan Vančura, známější jako zpěvák skupiny Rangers (Plavci). Sepsáním scénáře byli pověřeni Jan Vala a Jiří Adamec. Svou práci odvedli dobře, protože tlustý scénář velkého zábavného pořadu „Zlaté volanty“ měl 39 stran. Režie se ujal mistr televizní zábavy Jiří Adamec.

Do poslední chvíle se očekávalo, že přijede Marlborem přislíbený mistr světa F1 Ayrton Senna. Asi mu nikdo neslíbil Zlatý volant, tak nakonec nepřijel. Claye Regazzoniho bohužel přidržely doma zdravotní problémy. Nevadí, alespoň měli na pódiu víc místa držitelé vzácných českých trofejí Pavel Sibera, Antonín Charouz, Jiří Bartoš a Milan Šimák. Součástí Zlatého volantu byla poprvé anketa novinářů o Cenu Jiřího Sedláře. Nejlepší jezdci do 30 let se seřadili v pořadí František Vojtíšek, Josef Venc, Emil Triner a Pavel Sibera.

Dějištěm show byl Palác kultury v Praze, jehož souhrnná plocha představuje rozlohu čtyř Václavských náměstí. Sjezdový sál byl zaplněný do posledního místa a v první řadě usedli například Eliška Junková nebo jezdec F1 Bernd Schneider. Komentátoři Jan Rosák a Jan Vala přiměli závodníky, aby na pódiu soutěžili například v jízdě v motokáře nebo v závodech na autodráze. O zábavu se zatím starali Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Jiří Korn, Petr Kotvald a na závěr klenot mezi hvězdami Karel Gott. Za asistence televizních kamer se hrálo, zpívalo, tancovalo, soutěžilo a řečnilo, což všechno měli možnost ti, kteří nebyli osobně pozváni, sledovat hned v sobotu v hlavním večerním zábavním pořadu na svých obrazovkách. Sledovanost prý dosáhla sedmimístného čísla.

Nové pojetí ankety Zlatý volant nasadilo laťku tak vysoko, že se ji od té doby nepodařilo přeskočit. Nevadí. Je na co vzpomínat, a i další ročníky přinesly prima zábavu. Ani jednou nevyhrál Zlatý volant závodník ze Slovenska. Na Slovensku se však jednou předával. Zasloužil se o to Štefan Rosina, šéf společnosti Matador Púchov, který pozval závodníky do města pneumatik. Bylo tam krásně, i když leckdo si z večera moc nepamatuje.

Hotel Wili nebyl nijak velký, snad proto pořadatelé pro další ročník zvolili zimní stadión v Hradci Králové. Poprvé se trofeje dočkal „Monsieur Dakar“ Karel Loprais, i když měl nejlepší africké roky ještě před sebou. V roce 1993 proběhlo slavnostní vyhlášení ve velmi důstojném prostředí hotelu Thermal v Karlových Varech. Ceny si odvezli mazáci Břetislav Enge, Václav Blahna a Karel Havel, motokárový volant získal poprvé Vladimír Vácha. Pavel Schovánek navíc získal poslední ze svých čtyř prvenství v hodnocení Spolujezdce roku. Maraton předávání cen pokračoval i v dalších dnech. Nejprve se uskutečnilo vyhlášení výsledků Ford Fiesta Cupu a další den předával Svět motorů ceny v anketě Auto 93.

V romantickém prostředí Krkonoš sice nebyly k vidění zasněžené sjezdovky, ale zato tam bylo možné naměřit nejsilnější koncentraci mistrů volantu. Ve Špindlerově Mlýně se v prosinci 1994 konal už 19. ročník populární čtenářské ankety Zlatý volant. Stále se jednalo o čtenářskou anketu, ale motorističtí novináři rozhodovali o zvláštních cenách. Krátce před tím došlo k události, která rozvoj ankety hodně ovlivnila. Petr Dufek založil Vydavatelství Automedia, jehož portfolio motoristických titulů se postupně rozrostlo ze Světa motorů ještě o Auto Tip, Autioprofi, Auto Exclusive a F1 Racing. Kromě toho ještě o dalších pět časopisů. Silné mediální zázemí anketu Zlatý volant neustále tlačilo vzhůru.

Rozhlédl-li se účastník po kongresové hale hotelu Harmony, kde se vyhlášení konalo, setkával se se známými tvářemi. Špička českého automobilového sportu byla poměrně úzká, protože se zástupci mladé generace zatím moc neprosazovali. Dostat se do povědomí čtenářů nějakou chvíli trvalo. Čerstvá držitelka Ceny Elišky Junkové Zuzana Manová prožívala své štěstí naplno: „Když jsem se dozvěděla, že si mám přijet pro cenu, byla jsem neskutečně šťastná. Velmi si ocenění vážím, taky jsem si honem běžela koupit nové šaty. Letos jsem ještě jezdila s fiestou, do budoucna bych chtěla za volant escorta.“

Zajímavé bylo, že mezi čtyřmi vítězi hlavních kategorií byli tři nováčci: Josef Kopecký (okruhy a vrchy), Emil Triner (rallye) a Petr Černý (motokáry), který se za podporu Milana Šimáka odvděčil pěknými výsledky a tituly mistra republiky. Chystal se kombinovat motokáry s rallyekrosem za volantem felicie. Jen Karel Havel (autokros) atmosféru předávání dobře znal z předchozích tří triumfů. Po minulé úspěšné sezoně si myslel, že se nemůže opakovat, ale výsledky byly ještě lepší. Antonín Charouz doma měl už měl pět volantů. Čin roku však byl spojený s nádherným obrazem od Jiřího Rameše a z toho měl velkou radost.

Pořadatelé ankety si dali hodně záležet, aby měl jubilejní 20. ročník v roce 1995 skvělou atmosféru ve špičkovém prostředí. Její zakladatel Miloš Kovářík už ze zdravotních důvodů nemohl přijet, ale přítomným alespoň vzkázal: „Inspiroval jsem se podobnými anketami ve světě. Cítil jsem potřebu zvýraznit úspěchy našich sportovců, které v té době rozhodně nebyly malé. Zpočátku jsem chtěl vyhlašovat jen jediného nejlepšího závodníka, ale později jsem se rozhodl, že pro premiéru vypíšu dvě kategorie: rallye a závody na okruzích. Jsem rád, že jsem si vychoval nástupce, který dál pokračuje v rozšiřování kategorií.“

Zatímco na počátku bylo skromné předávání cen spojeno s posezením v klubovně či zasedačce, postupně se anketa vypracovala. Důkazem byl i jubilejní 20. ročník, který se uskutečnil v luxusním prostředí Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Program uváděla osvědčená dvojice Petr Novotný a Josef Náhlovský a také program byl velmi kvalitní. Představili se v něm Karel Kahovec se skupinou Mefisto, Petra Černocká a Jakub Smolík. Hlavní ceny si odvezli Martin Koloc (okruhy), Karel Loprais (rallye a maratony), Jaroslav Hošek (autokros a rallyekros) a Jiří Bečička (motokáry). Nejlepším juniorem se stal Milan Stárek (autokros). Za Čin roku bylo považované vítězství české posádky v Camel Trophy 1995, jejíž trasa vedla z Belize přes Mexiko, Guatemalu, Honduras a Salvador zpátky do Belize. Členy posádky byli Zdeněk Němec, Marek Ročejdl, Václav Žmolík a ředitel ankety Zlatý volant Petr Dufek.

Také rok 1996 přinesl další mezník v růstu ankety. Mezi hlavní trofeje přibyla pátá a zatím poslední: závody do vrchu. Pod tlakem mezinárodních úspěchů v jednotlivých disciplínách se počet kategorií pozvolna rozrůstal. V roce 1981 přibyl autokros a rallyekros, kategorie motokár byla do programu zařazena od roku 1983 a konečně závody do vrchu rozšířily počet trofejí v roce 1996. Není pochyb o tom, že rozhodujícím impulsem byl titul mistra Evropy zásluhou Josefa Kopeckého a následně skvělé výsledky Otakara Krámského. Byl to právě „Krakonoš“ z Jilemnice, který si odnesl čtyři první trofeje.

Slavnostní vyhlášení se uskutečnilo v brněnském Boby Centru a největší hvězdou programu byl Jiří Korn. Po boku moderátora Pavla Soukupa se představila také Monika Žídková, Miss České republiky 1995 a Miss Europe 1995. Byla to předzvěst dalších ročníků, v nichž se krásné dívky objevovaly zcela pravidelně. Vyhlášení v Brně si zaslouží pozornost také proto, že Cenu Jiřího Sedláře převzal Tomáš Enge, pozdější jezdec F1 a nejúspěšnější sběratel trofejí z ankety Zlatý volant. Vždyť dosud získal 12 Zlatých volantů, 10 cen Speed Award a jednu Cenu Jiřího Sedláře! Když připočteme tři Zlaté volanty a Cenu Zdeňka Vojtěcha jeho otce Břetislava, mají Engovi doma v Liberci malé muzeum Zlatého volantu.

V roce 1997 se slavnostní vyhlášení ankety vrátilo do Hradce Králové, ale tentokrát do Kongresového centra Aldis. Předehru obstarala autogramiáda protagonistů knihy Hvězdy na čtyřech kolech, jejichž příběhy zpracoval tucet předních motoristických novinářů. Byl to ročník, na který se dnes ani nechce vzpomínat. Tři z držitelů hlavních trofejí jsou už po smrti – Jan Trajbold, Otakar Krámský a Jiří Balcar, který získal i Cenu Jiřího Sedláře. Autokrosaře Tomáše Hrdinku po jeho problémech se zákonem není možné vypátrat.

Následující ročník je dalším významným mezníkem. Po osmi letech od památné show v Paláci kultury se Zlatý volant vrátil do Prahy. Vrátil se a už nevycestoval. Všechny následující akce se uskutečnily v hlavním městě. Důvod byl jednoduchý. Manažerům předních firem, které byly partnery ankety, se nechtělo jezdit za slavnostním vyhlášením mimo Prahu. Pořadatelé se podřídili. V roce 1998 zvolili Hotel Ambassador na Václavském náměstí v Praze. Když v metropoli, tak přímo v jejím centru. Program připravil moderátor Petr Salava a skutečně nešetřil jmény. Tak početný seznam vystupujících nepřinesl žádný jiný ročník. Jen posuďte sami: moderátoři Petr Salava a Vladimír Dolejš, zpěvačky Ilona Csáková, Mahulena Bočanová, Markéta Hrubešová a s nimi zpěváci Petr Muk a Martin Tankwey, komici Josef Náhlovský a Josef Mladý, herec Jan Čenský, sportovní hvězdy Antonín Panenka a Jiří Hrdina. A k tomu ještě nejkrásnější dívka roku Kateřina Stočesová, Miss ČR 1998.

K té největší změně však došlo v organizaci Zlatého volantu. Ve 23. ročníku se jeho statut proměnil ze čtenářské na odbornou anketu. Změna systému hlasování přinesla zvýšení úrovně a prestiže. Náznaky pokusů o ovlivnění výsledků kupováním balíků časopisů se zaznamenaly už dávno před tím, ale postupně byla změna nutností.

Pro velký úspěch se v roce 1999 akce téměř do puntíku zopakovala. Tentokrát Petr Salava s Vladimírem Dolejšem na pódium postupně uvedli Leonu Machálkovou, Věru Martinovou, Josefa Náhlovského s Josefem Mladým, Josefa Dvořáka, imitátora Václava Faltuse, Klárovo kvarteto. Aby se diváci alespoň pohledem trochu protáhli, předvedli jim své umění Radka Hanáková s Davidem Hufem, mistři světa ve sportovním aerobiku. Výsledky se podařilo udržet v tajnosti až do samotného vyhlášení, které tím dostalo podstatně atraktivnější atmosféru. Novými tvářemi mezi vyhodnocenými byli jen motokárista Viktor Wagner, držitel Ceny Jiřího Sedláře Štěpán Vojtěch, majitelka Ceny Elišky Junkové Pavlína Trajboldová a Spolujezdec roku Radek Stachura. Poprvé se předávala Cena Zdeňka Vojtěcha a této role se ujala jeho manželka. Novinkou bylo také udělení ceny Kadet roku pro mladičkého motokáristu Erika Janiše. Za Tomáše Engeho převzala Zlatý volant maminka Radka. Z důvodu jeho absence měli všichni radost: Tomáš byl povolán do Barcelony k oficiálnímu testování vozu Jordan F1.

Kam dál? Jedině do Paláce Žofín! Poprvé se v něm Zlatý volant předával v kulatém roce 2000. V hledišti byla formulová hvězda Jonathan Palmer, z pódia se ho snažily pobavit Věra Martinová, Lenka Filipová, Jitka Zelenková a především Jan Nedvěd. Pod taktovkou moderátora Václava Žmolíka došlo k dalšímu zápisu do historie. Po rodině Engových se našli další rodinní sběratelé. Autokrosovou kategorii totiž poprvé vyhrál Petr Bartoš, jehož otec Jiří získal Zlaté volanty v letech 1984, 1990 a 1992.

Přišel rok 2001 a s ním největší okamžik v historii ankety Zlatý volant. Pavel Turek dokázal nemožné. Přivezl na vyhlášení aktivního jezdce F1, navíc dvojnásobného mistra světa! Ve spolupráci s Milanem Maděryčem, Českou pojišťovnou a společností Reemtsma se podařilo zajistit Miku Häkkinena! Přítomnost jednoho z nejlepších automobilových závodníků historie vyvolala obrovský zájem o účast na slavnostním večeru. Svá místa zaujalo pět ministrů včetně ministra vnitra Stanislava Grosse, jemuž Mika Häkkinen podepsal model McLarenu. Skromný Fin předával ceny, ochotně rozdával autogramy a fotografoval se s oceněnými závodníky.

Přítomnost Miky Häkkinena na slavnostním vyhlášení posunula povědomí o anketě Zlatý volant mezi širokou veřejnost. Díky tomu 26. ročník uzavřel další důležitou etapu historie. Od vyhlášení v Paláci kultury v roce 1990 k unikátnímu odpoledni (začátek byl už v 16:15 hodin) v Paláci Žofín v roce 2001.

 

NÁVRAT NA ZLATÝ VRCHOL

Zatímco první období ankety Zlatý volant bylo spjaté s měsíčníkem Motoristická současnost a druhé s týdeníkem Svět motorů, ve třetím došlo k rozšíření portfolia mediálních partnerů. Výrazně větší publicitě přispěly také pravidelné hodinové záznamy slavnostních večerů, vysílané na televizní stanici ČT Sport. Anketa se krůček po krůčku přibližovala zlatému vrcholu.

 

 

Krátce po vyhlášení 26. ročníku v Paláci Žofín ukončil Petr Dufek své působení ve Vydavatelství Automedia, které v roce 2001 převzal německý Axel Springer. Ten se také marně pokoušel usilovat vedle Světa motorů také o Zlatý volant. Dosáhl pouze toho, že se v roce 2002 anketa neuskutečnila. Od následujícího roku však znovu úspěšně bojovala o své místo mezi předními českými akcemi tohoto druhu. Znovuzrozená anketa se v roce 2003 musela obejít bez slavnostního večera. Zůstalo však zachováno hlasování 24 odborných novinářů a odborníků. Nejtěsnější souboje o vítězství se strhly mezi autokrosařem Jaroslavem Hoškem a rallyekrosařem Jaroslavem Kalným a také mezi soutěžáky Romanem Krestou a Václavem Pechem. Posledně jmenovaný zde měl zřejmě největší šanci na zisk vytoužené trofeje, na kterou zatím nikdy nedosáhl, ačkoliv se mezi nejlepší trojicí umístil hned devětkrát. Alespoň malou náplastí pro něho mohlo být vítězství v Ceně Jiřího Sedláře.

Organizování ankety měla nadále na starost agentura Sport-Press. Po dobrých dřívějších zkušenostech se v roce 2004 vrátila do osvědčeného Hotelu Ambassador na Václavském náměstí v Praze. V sále luxusního hotelu oslavoval svůj šestý Zlatý volant Tomáš Enge, v té době s úspěchem válčící v zámořské sérii IndyCar. Na předchozí triumfy navázali také vrchař Robert Šenkýř a motokárista Michal Barták. Naopak v rallyové kategorii se objevilo nové jméno – Jan Kopecký. Jeho výsledky svědčily o nemalém talentu, málokdo však tenkrát mohl očekávat, že skromný mládenec z východních Čech právě položil základ k mimořádně početné kolekci Zlatých volantů, kterou se již téměř vyrovnal té Engově.

Cenu Zdeňka Vojtěcha převzal čerstvý šedesátník Jaroslav Hošek. Už potřetí za sebou byla nejlepší ženou za volantem vyhlášena půvabná Kateřina Trojanová, jež se bohužel rozhodla ukončit svoji kariéru. Speed Award se dostával do jiných dimenzí: Tomáš Enge zajel v kalifornské Fontaně jeden ovál průměrnou rychlostí 344, 854 km/h.

Ročník 2005 zažil další novinku. Poprvé byla do jeho programu zařazena nová fotografická soutěž Zlaté oko. Zakladatelem byl Petr Dufek ve spolupráci s Miroslavem Sanytrákem a od úvodního ročníku se stala partnerem firma Centrum FotoŠkoda. Vybíral se nejlepší snímek roku od českého autora a cenu předal předseda poroty pan Rainer Schlegelmilch, jeden z nejuznávanějších světových fotografů formule 1. Cenu s ním předal Milan Škoda, majitel společnosti Centrum FotoŠkoda. Zlaté oko se stal Petr Lusk a trofej pro vítěze vyrobili skláři ze společnosti Rückl Crystal.

Třicáté narozeniny anketa oslavila v působivém prostředí varieté Palazzo na pražské Letné. V kategorii autokros a rallyekros se o prvenství utkali dva mistři Evropy – autokrosový Petr Bartoš a rallyekrosový Roman Častoral. Přízeň novinářů se nakonec přiklonila k autokrosu a Petr Bartoš získal už třetí trofej stejně jako jeho otec! Mezi vrchaři dosáhl na Zlatý volant Dan Michl, vicemistr Evropy cestovních vozů, který vyhrál osm závodů. Díky tomu dostal víc hlasů než legendární Otakar Krámský. K ojedinělé situaci došlo na třetím místě, protože se o něj poprvé v historii dělili dva závodníci – čtvrtý z mistrovství Evropy v kategorii cestovních automobilů Vladimír Doubek a pátý ve skupině otevřených a GT vozů Milan Svoboda.

Rekordman v počtu trofejí Tomáš Enge tentokrát absentoval. Z podniku A1 GP na Novém Zélandu se přemístil přímo do USA na slavný závod na 24 hodin v Daytoně. Cenu převzal jeho otec Břetislav, který je sám držitelem tří Zlatých volantů. Druhý v pořadí Jaroslav Janiš zase ležel s tajemnou nemocí doma v posteli a neudržel se na nohou. Proto požádal bratra Erika, aby si po loňském triumfu v kategorii motokár vyzkoušel pózování mezi okruháři.

Ke změně došlo u Ceny Jiřího Sedláře pro nejlepšího mladého závodníka. Dosud byla věková hranice 30 let, nyní došlo k jejímu snížení na 23 let. Vítězem se stal devatenáctiletý Tomáš Kotek, třetí z mistrovství Evropy v rallyekrosu v divizi 2. Cenu Elišky Junkové si odnesla Laura Hájková, účastnice mezinárodního mistrovství ČR v závodech na okruzích. A konečně do pomyslné síně slávy automobilového sportu vstoupil další držitel Ceny Zdeňka Vojtěcha – šestinásobný vítěz dakarské rallye Karel Loprais.

Vyhlášení Zlatých volantů za rok 2007 se uskutečnilo v Kongresovém sále Hotelu Hilton v Praze. Poprvé se vyhlašovaly také výsledky ankety Zlatá řídítka, podruhé Zlaté oko. Proto se právě od tohoto ročníku vžilo označení Zlatý večer motoristického sportu. V hlavních kategoriích nedošlo k žádnému překvapení. Cenu Elišky Junkové si odnesla první dáma evropských vrchů Gabriela Jermanová. Cena Jiřího Sedláře ozdobila vitrínu formulového pilota Josefa Krále. Pro Cenu Zdeňka Vojtěcha si na pódium přišla legenda českých rallye sedmdesátých a osmdesátých let Václav Blahna.

Slovutné závodníky však tentokrát zastínily přítomné krásky. Server iDnes věnoval vyhlášení velký prostor pod titulkem Polonahé modelky nažhavily nejlepší české motoristy. Autorka Lucie Váchová tehdy napsala: „Při předávání cen nejlepším českým motoristům v Kongresovém sále hotelu Hilton se měly modelky před kým ukazovat. Vždyť mezi těmito sportovci se najdou fešáci jako třeba Lukáš Pešek nebo Jan Kopecký. A jak je dobře známo, modelky při hledání partnerů loví právě ve vodách úspěšných sportovců.“

Lucie Hadašová, Renata Langmannová, Jana Doleželová, Katka Sokolová, Lilian Fischerová a spousta dalších předvedly kolekci koženého oblečení od návrháře Lakrona. Missky ale z některých kožených modelů moc nadšené nebyly. Například kožené plavky některé intimní partie spíše odhalovaly, než skrývaly. Není proto divu, že právě tyto odvážné modely sklidily v sále největší aplaus. „Tohle ti závodníci nejspíš ještě neviděli! Musí to pro ně být pěkná podívaná, když se v tak sexy modelech předvedou samé vítězky soutěží krásy,“ smála se moderátorka večera Sabina Laurinová. Lucie Váchová dále tvrdila, že největší sexbombou přehlídky byla určitě Lucie Hadašová, která předvedla své nové silikony. Některé modely nechaly její přednosti obzvláště vyniknout. Vida, jakou publicitu si Zlatý volant vysloužil.

Zlatý večer motoristického sportu za rok 2008 hostil Palác Žofín. Největší zvláštnost spočívala v tom, že Zlaté volanty si našly ve všech případech nové majitele. David Vršecký (okruhy), Martin Prokop (rallye), Miroslav Jakeš (vrchy), Tomáš Kotek (autokros a rallyekros) a Libor Toman (motokáry) ještě ani jednou nestáli na nejvyšším stupínku. Roudnický mistr Evropy v závodech tahačů ukončil dlouholeté panování Tomáše Engeho.

Účastníci vyhlášení ročníku 2009 se poprvé sešli v prostorách pražského Top Hotelu. Atmosféru dotvářela výstavka závodních automobilů a motocyklů. Mezi nimi byly i takové skvosty, jako soutěžní Renault Alpine A 110, s nímž sklízel svého času úspěchy Vladimír Hubáček, nebo Škoda Fabia S2000 Jana Kopeckého, jež se právě vrátila z Rallye Monte Carlo. Nezapomenutelný hrdina automobilových soutěží konce šedesátých a počátku sedmdesátých let Vladimír Hubáček totiž převzal Cenu Zdeňka Vojtěcha za významný přínos českému automobilovému sportu. K velkému střídání stráží došlo mezi vrchaři. Kompletní trojice, jež vystoupila na slavnostní stupně vítězů, si totiž tento pocit vychutnávala poprvé.

Poprvé v dějinách měl český automobilový sport svého mistra světa. Martin Prokop nedal svým soupeřům šanci ani na rychlostních zkouškách, ani na hlasovacích lístcích a opanoval kategorii automobilových soutěží a maratonů. Triumf vítězné dvojice juniorské třídy v MS v rallye dovršil Prokopův navigátor Jan Tománek, jenž se stal Spolujezdcem roku.

Také v roce 2010 zamířili nejlepší závodníci, kteří protentokrát vyměnili propocené kombinézy za nažehlené košile a obleky, na pražský Žofín. Pokud by se na pořadí v kategorii okruhy přijímaly sázky, kurz na Tomáše Engeho by nijak atraktivní nebyl. Spíše by to byla taková tutovka. „Ale já jsem si opravdu nebyl jistý,“ odrážel již jedenáctinásobný laureát Zlatého volantu narážky na podobnost s páně Gottovým sbíráním Českých slavíků. „Mladí, hlavně Pepa Král a Honza Charouz, jsou pro mě velkou konkurencí.“ Tato příjemná slova si na vlastní uši vyslechnul jen druhý jmenovaný, protože Král se v té době připravoval na březích Perského zálivu na své další účinkování v seriálu GP2 Asia. Otakar Krámský čekal na pátý Zlatý volant předlouhých jedenáct let, což mnohdy nenesl právě lehce.

Na okruzích také v sezoně 2011 potvrdil své výsostné postavení ziskem již dvanáctého a zatím posledního prvenství Tomáš Enge, byť mu hodně šlapal na paty Josef Král. Ten si alespoň odnesl Cenu rychlosti (Speed Award) pro jezdce, který dosáhl v závodě nejvyšší průměrné rychlosti na jedno kolo. Mezi okruhy a motokáry rozdělila své aktivity Gabriela Jílková, držitelka Ceny Elišky Junkové pro nejlepší ženu-závodnici.

Mezi vrchaři připadl Zlatý volant Vojáčkovi – nikoliv však otci Petrovi, jak jsme byli zvyklí v minulých letech, ale premiérově synovi Lukášovi. Vůbec poprvé se také na nejvyšší stupínek ve společné kategorii autokros a rallyekros postavil Václav Fejfar. Představitel nastupující autokrosové generace Jakub Kubíček se pak jako další zapsal mezi laureáty Ceny Jiřího Sedláře, určené závodníkům do 23 let. Cena Zdeňka Vojtěcha byla udělena Milanu Maděryčovi, který výrazně přispěl k rozvoji okruhového závodění v České republice, a to zejména organizací seriálu Česká pojišťovna – Škoda Octavia Cup a podporou mladých talentovaných jezdců.

V dalších třech letech si benzinem vonící sportovci a jejich příznivci dávali dostaveníčko v Kongresovém sále Top Hotelu Praha. Po dlouhé době nevyhrál v roce 2012 kategorii závodů na okruzích Tomáš Enge. Stejně jako před čtyřmi lety ho z trůnu sesadil trucker. Tentokrát to však byl Adam Lacko, bronzový z evropského šampionátu v této disciplíně. Miloš Beneš patřil k evropské vrchařské špičce již dlouhé roky, svého prvního Zlatého volantu se však dočkal až nyní. Třetí muž pořadí ME v kategorii 2 dokázal držet krok i po technické stránce s perfektně vybavenou italskou konkurencí. Automobilová Síň slávy, představovaná Cenou Zdeňka Vojtěcha, byla obohacena o osobnost Aloise Havla, trojnásobného vicemistra Evropy a čelného představitele tzv. československé autokrosové školy osmdesátých let minulého století.

Napřesrok se na okruzích dočkal Petr Fulín, originál každým coulem, jenž se stal vítězem Evropského poháru cestovních vozů. Nejstaršímu kontinentu vládl i soutěžák Jan Kopecký. Za volantem tovární Škody Fabia S2000 si poradil s ledem, asfaltem i šotolinou rychlostních zkoušek a získal pro naši republiku premiérový titul mistra Evropy 2013. Na rozdíl od obou předchozích pilotů se Lukáš Vojáček šampionem nestal. Zabránily mu v tom podivný způsob klasifikace vrchařského ME a především podraz, který byl na něj udělán před posledním podnikem seriálu. Pro odborné motoristické novináře, kteří v anketě Zlatý volant hlasují, zůstal však i tak jasnou jedničkou.

Při svém 38. ročníku se předávání Zlatých volantů v roce 2014 vrátilo do tradičního prosincového termínu. Na okruzích vládli borci z Evropského poháru cestovních vozů. Petr Fulín v něm obhájil triumf a stejně tak tomu bylo v případě Zlatého volantu. Týmový kolega Michal Matějovský se stal vicemistrem a v anketě skončil třetí. Čtvrtou trofej v řadě za sebou získal Václav Fejfar, byť mu vysněný evropský titul v autokrosové divizi TouringAutocross opět těsně unikl. Souboj tří elitních motokáristů pro sebe rozhodl Adam Kout, který vybojoval stříbro v ME kategorie Superkart.

Předjubilejní galavečer, jenž byl tečkou za sezonou 2015, přinesl na okruzích premiérové prvenství Michalu Matějovskému, který nenašel přemožitele v Evropském poháru cestovních vozů. Dosavadní suverén ve společné kategorii autokrosu a rallyekrosu Václav Fejfar musel protentokrát kvůli zranění uvolnit trůn. Na něj usedl jeho kolega z divize TouringAutocross Otakar Výborný, čerstvý kontinentální šampion. Motokárovým králem byl korunován superkartový mistr Evropy Adam Kout.

Cena Elišky Junkové pro nejúspěšnější závodnici připadla Veronice Ciché (8. v seriálu Boss GP v kategorii Formula). Tato šaramantní mladá dáma dokázala být i pekelně rychlá: 24. května 2015 absolvovala v italské Monze s monopostem Dallara-Mécachrome 4.0 V8, pocházejícím z GP2 Series, jedno kolo rychlostním průměrem 201,878 km/h. Speed Award tak poprvé v historii putoval do ženských rukou.

Jubilejní 40. ročník ankety Zlatý volant se už konal v režii nového majitele Jana Zajíčka. Akci pojal velkoryse, vrátil se do velmi reprezentativního prostředí Paláce Žofín a jako exkluzivního hosta galavečera prostřednictvím Pavla Turka znovu pozval Miku Häkkinena. Fin převzal na závěr večera čestný Zlatý volant za svůj přínos pro rozvoj motoristického sportu.

Zlatým volantům bylo čtyřicet! Uběhlo to jako voda. Kulatin se ale anketa dočkala ve skvělé formě. Cti stát s Mikou Häkkinenem na pódiu během závěrečného pózování pro fotografy se dostalo Adamu Lackovi, Vladimíru Vitverovi, Janu Kopeckému, Václavu Fejfarovi a Adamu Koutovi. Lacko důrazně sahal po primátu mezi truckery, v ME tahačů mu ale ještě těsně unikl. Vitver byl nejlepším Čechem na evropských kopcích. Kopecký sklízel úspěchy v rallyovém MS kategorie WRC2 a s tuzemskou konkurencí si pohrával jako kočka s myší. Fejfar oslavil zlatý comeback v autokrosové divizi TouringAutocross a Kout obhájil prvenství v evropském šampionátu superkartů. Cenu Zdeňka Vojtěcha se organizátoři rozhodli udělit našemu prvnímu autokrosovému mistru Evropy Karlu Havlovi.

 

Unikátní galerie šampionů

Dosavadní historie ankety unikátním způsobem mapuje úspěchy československého a později českého motoristického sportu. Na druhé straně reagovala na množící se úspěchy našich reprezentantů zvyšováním poštu vyhodnocovaných kategorií. Vytvořila tím ojedinělou galerii českých šampionů za volantem.

V uplynulých čtyřiceti ročnících bylo předáno celkem 167 zlatých volantů 70 závodníkům. Někteří si doma vytvořili pěknou sbírku vzácných trofejí. Není divu, že nejpilnějším sběratelem je nejúspěšnější jezdec české automobilové historie Tomáš Enge, který to dotáhl ke třem velkým cenám F1 a ke dvanácti Zlatým volantům. Další tři získal jeho otec Břetislav, takže do Liberce se už přestěhoval úplný zlatý poklad.

Velkou konkurenci mají v další závodnické rodině Kopeckých z Kostelce nad Orlicí. Otec Josef byl oceněn dvakrát za závody na okruzích a syn Jan devětkrát za své výsledky v rallye. Bilance mohla být ještě úspěšnější, ale Josef měl smůlu, že v jeho vrcholných dobách závody do vrchu nebyly samostatnou kategorií.

Dalším unikátem se mohl pochlubit Jiří Sedlář z Kašavy u Zlína. V roce 1986 se stal jediným jezdcem v historii ankety, který vyhrál ve dvou kategoriích – v motokárách a v rallye. Celkem získal šest Zlatých volantů, než v roce 1989 jeho kariéru přerušila smrtelná havárie při tréninku. Jako vzpomínka na jeho výjimečný talent byla od následujícího roku udělována Cena Jiřího Sedláře pro nejlepšího mladého jezdce.

Šest trofejí získal také nestárnoucí autokrosař Jaroslav Hošek z Kladna. Jeho triumfy dělilo největší časové období. První získal v roce 1982 a poslední v roce 2003. Na závodních tratích však s evropskou konkurencí bojuje dodnes! Jeho odolnost a vytrvalost jsou obdivuhodné. Pokud by se udělovala také cena za věrnost svému odvětví, určitě by byl nejžhavějším kandidátem na vítězství.

Na následujících stránkách představujeme v abecedním pořadí všech sedmdesát vítězů ankety. Téměř polovina (33) se z prvenství radovala jednou, naopak jen desetina (7) nejméně pětkrát. Přehled začíná u dvou legendárních závodníků, kteří v premiéře získali od čtenářů Motoristické současnosti nejvíc hlasů. Zdeněk Vojtěch vyhrál mezi okruhovými jezdci a Vladimír Hubáček mezi soutěžáky.

Stejně jako jednotlivé kategorie motoristického sportu se i pravidla ankety postupně vyvíjela. Do roku 1997 v ní rozhodovaly hlasy čtenářů měsíčníku Motoristická současnost (1976 až 1990) a později týdeníku Svět motorů (1991 až 1997). Ke svému tipu museli připojit kupón vystřižený z časopisu. V dalších ročnících rozhodovaly hlasy odborných motoristických novinářů (1998 až 2016). Jejich hodnocení bylo následně zveřejňované na oficiálním webu, což prospělo objektivitě i průhlednosti hlasování.

Velmi rychle se upustilo také od pravidla, platného pouze v úvodních čtyřech ročnících. Tehdy mohl každý závodník vyhrát cennou trofej jen jednou. Podle názoru redakce i převážné většiny čtenářů tak bylo možné lépe vystihnout poslání ankety – vybrat toho skutečně nejlepšího jezdce dané sezony. Padlo tak jediné omezení, které kdy spoutávalo volbu hodnotitelů.

A teď už můžete listovat galerií laureátů prestižní ankety Zlatý volant.

Pin It on Pinterest

Shares
Share This